Výsledky vyhledávání v sekci: Kultura
  • Jak to funguje: Elektrická kytara

    Tentokrát jsem si pro vás připravil díl na téma "Elektrická kytara", když totiž poslední dobou přinesu svoji kytaru někam mezi ne-muzikanty, spousta lidí se mě ptá "Co dělá tahle páčka?" a "Co se stane když tímhle otočím?".Kytara je nástroj založený na zkracování menzury (kmitající délky) strun. Tón je definován délkou struny a jejím napětím, pokud zkrátíte menzuru struny tím, že ji stisknete na pražci, kmitá rychleji a vydává vyšší tón. U akustické kytary se tyto vibrace přenáší skrz kobylku do těla nástroje, které se také rozechvěje a zesílí produkovaný zvuk. U elektrické kytary jsou vibrace zachycovány snímači.Zase trocha historieElektrické kytary se začaly objevovat ve 20. letech 20. století, kdy z různých důvodů nestačila hlasitost kytary akustické a bylo tedy potřeba nějak její zvuk zesílit. První pokusy probíhaly s vestavěnými mikrofony a gramofonovými přenoskami, ale ani jedna z těchto možností nebyla to pravé.V roce 1931 se však objevila kytara označená jako "Frying pan" (pánev), která jako první obsahovala elektrický snímač v podstatě dnešní konstrukce.KonstrukcePřestože narozdíl od akustické kytary nepotřebuje elektrická kytara ozvučnou skříň, stále záleží na typu konstrukce a vybraných materiálech, ze kterých je kytara vyrobena, všechny aspekty konstrukce se více či méně projeví na výsledném zvuku nástroje. Stále se proto používají těla a krky vyrobené ze dřeva, většinou z mahagonu nebo olše v kombinaci s různými dalšími dřevy, na hmatníky se ve většině případů používá palisandr.Elektrické kytary mohou mít nejrůznější tvary, nejznámější jsou Stratocaster a Les Paul, další jsou Telecaster, Superstrat, SG, Explorer, Firebird, "Véčka" a další těžko pojmenovatelné. Existují také kousky se dvěma a více krky, sedmistrunné, dvanáctistrunné, nebo skladné cestovní bezhlavé kytary s co nejmenším tělem a ladícími mechanikami uvnitř.SnímačeKlíčovým prvkem elektrické kytary je její snímač (snímače), ty jsou umístěny na těle kytary pod strunami a jsou založeny na magnetickém principu. Snímač se skládá z jádra a kolem něj navinuté cívky z vodiče. Tím jak se kovová struna pohybuje (kmitá) v magnetickém poli, indukuje se v cívce elektrické napětí.Existují dva typy běžně používaných snímačů: "Single coil" a "Humbucker". Snímače Sigle coil se používají především v modelech Stratocaster a mají v sobě pouze jednu cívku, mají čistší a přirozenější zvuk, jejich nevýhodou ale je, že jsou náchylné na elektrické a magnetické ruchy z okolí. To řeší konstrukce snímačů Humbucker, kde je jedno společné jádro pro dvě cívky a tyto jsou zapojené do protifáze, takže "brum", který by se mohl nechtěně naindukovat z okolí, se při sloučení signálu z obou cívek vzájemně odečte, tyto snímače se používají v kytarách typu Les Paul a odvozených. Existují i různé kombinace snímačů.Páčky a kroutítkaPokud má kytara více než jeden snímač, nachází se na těle kytary malá páčka, ta slouží k přepínání mezi snímači, každý snímač má totiž trochu jiný zvuk v závislosti na použitém typu a umístění. Většinou je přepínač třípolohový a přepíná mezi snímačem blíže k hlavě kytary, oběma zároveň a snímačem blíže ke spodnímu konci těla kytary. Hráč si tak může vybrat, jaký zvuk se mu líbí víc, nebo jaký se lépe hodí do hraného stylu.Dále se na těle kytary nachází, otočné knoflíky (potenciometry), které mají na starosti dvě věci, zaprvé hlasitost signálu, který jde ze snímače a zadruhé zabarvení zvuku (tónová clona). Pomocí hlasitosti se dá míchat zvuk z obou snímačů v různých poměrech, nebo dotvářet dynamiku hry. Někdy jsou tyto potenciometry společné pro oba snímače, záleží na typu konstrukce kytary a také její ceně, levnější modely mají často méně ovládacích prvků, dražší naopak dovolují hráči nastavit nejjemnější nuance výsledného zvuku.Na kobylce se nachází ladící šroubky pro vyvážení oktáv, každá struna totiž musí být trochu jinak dlouhá (jak vidíte na obrázku), aby správně zněla.Na některých kytarách se také nachází vibrato, to je mechanismus který umožňuje rychle a opakovaně měnit v malém rozsahu napětí strun a tím i jejich tón. Ovládá se dlouhou pákou připevněnou poblíž kobylky. Vibrato se používá pro oživení dlouhých tónů a celkové zpestření hry. Někdo vibratu říká tremolo, to je sice špatně, ale je to tak zažitý omyl, že se hodí znát oba termíny.Zesilovač a "krabičky"Bez kytarového aparátu by elektrická kytara postrádala smysl a vydávala by podstatně tišší zvuk, než akustická, signál z kytary je tedy potřeba nějak zesílit, o to se postará zesilovač, často vestavěný do bedny s reproduktorem, takovému kombinovanému aparátu se říká "kombo".Málokdy se ale používá "čistý" zvuk, proto existují kytarové efekty (to jsou ty krabičky u nohou kytaristy). Je spousta druhů efektů a zařízení tohoto typu, různá zkreslení, vibrata, flangery, reverby, delaye, kvákadla, volume pedály, ladičky, různé multiefekty (něco digitální, něco analogové) a tak dále, je jich opravdu nespočetně. Spousta kytarových aparátů má také některé základní efekty rovnou vestavěné.Doufám, že vás tento díl zaujal, máte-li nějaké dotazy nebo připomínky, napište je do komentářů. Také napište, o jakém běžném zařízení byste se rádi dozvěděli více.

    23. květen 2020 - Napsal: Redakce


Výsledky vyhledávání v sekci: Život
  • Jak psát seminárky

    V případě závěrečných prací existuje poměrně dost možností, kde lze získat šablonu či hotové dílo – jedná se jak o knihovny, kde jsou bakalářské a diplomové práce uloženy, tak například o webové stránky jednotlivých škol. V případě ukázky seminárky je ale situace o něco složitější. Jednak samotné školy většinou na svých webech ukázky seminárek nenabízí (už jen pro počet odevzdávaných textů) a zpravidla ani nežádají jejich elektronickou verzi. Na druhou stranu je ovšem poměrně snadné ukázku seminárky si obstarat, jelikož se jimi internet jen hemží a nejrůznějších serverů, které umožňují autorům svá díla poskytnout ke stažení, je nepřeberné množství.Ovšem kvantita ne vždy znamená kvalitu. Pakliže tedy sháníte ukázku seminárky, mělo by Vás zajímat, jakým způsobem dané webové stránky, poskytující tuto službu, fungují. Zda například publikované ukázky seminárek prochází nějakou redakční kontrolou či zda někdo odpovídá za jejich kvalitu. Většinou tomu tak není a můžeme se tak setkat s díly různé kvality. Naštěstí je obvyklé, že před stažením celého textu je k dispozici náhled ukázky seminárky, většinou v podobě úvodu a jedné či dvou kapitol. Již z této části lze poznat, bude-li Vám daná práce k něčemu či nikoli.Dobrá ukázka seminárky by měla být opatřena úvodem, který vymezuje zkoumané téma a cíl autora, k němuž chce dospět. Mnohé se dá poznat také z obsahu či osnovy a konečně i ze samotného textu. Zde je třeba mít na paměti, že ukázky seminárek mohou pocházet jak od středoškoláků tak od vysokoškoláků a záleží tedy na tom, pro jaký stupeň školy dílo zpracováváte.Ukázka seminárky středoškolské se vyznačuje většinou jednodušším textem a méně vytříbeným stylem, někdy se objevují i formulace v 1. osobě jednotného čísla (Například: „Toto téma jsem si vybral, protože …“). Také často chybí jakýkoli poznámkový aparát a odkazy na literaturu. Obsahově se pak jedná v těchto ukázkách seminárek převážně o kompilace několika zdrojů, které nemají ambici vědeckého díla. Spíše jde o jakési „rozsáhlejší referáty“. Naproti tomu ukázky seminárek zpracovávaných pro vysokou školy by měly po obsahové i formální stránce již zcela odpovídat charakteru odborného textu. Tedy jejich sloh by měl být pokud možno věcný a objektivní, formulace by se měly držet trpného rodu, případně 1. osoby množného čísla a neměl by chybět poznámkový aparát.Je také dobré si ujasnit, za jakým účelem si vlastně ukázku seminárky opatřujeme. Obvykle to není kvůli jejímu obsahu. A to z několika důvodů. Za prvé cizí text nelze ve vlastním díle dost dobře použít, obzvláště jedná-li se právě o ukázku seminárky (nevíme, byla-li obhájena, jak byla hodnocena atd.). Za druhé z hlediska vědního oboru takováto díla namnoze nepřinášejí nic nového a tak ani z odborného hlediska nejsou zas až tolik využitelná. Hlavním důvodem pro použití ukázky seminárky je tak většinou spíše formální hledisko – tedy způsob citací a odkazů – a také členění textu případně přístup k problematice. Pokud budu mít zadáno téma a obstarám si ukázku seminárky na téma obdobné, mohu se po seznámení s textem rozhodnout, zda budu postupovat stejným způsobem jako autor ukázky nebo zda zvolím cestu jinou. Stejně tak může ukázka seminárky pomoci, pakliže si nevím rady s uchopením tématu. Pak může sloužit jako svého druhu inspirace (Ovšem pozor na opisování – stejně jako Vy si danou práci může opatřit někdo jiný nebo i vyučující. Vzhledem k tomu, že dnes jsou běžně používané antiplagiátorské programy, byl by takovýto postup krajně nevhodný.).Hlavním přínosem ukázky seminárky je pak právě zmíněné formální hledisko. Dílo může dobře posloužit jako návod, jak používat citace, jak často by se citace měly vyskytovat a v jakém rozsahu, jak by měly vypadat odkazy a konečně jaká by měla být typografická úprava textu. V tomto ohledu dokonce může dobře posloužit i ukázka seminárky ze zcela jiného oboru. Pakliže si ujasníte to, co od ukázky seminárky očekáváte (Přičemž by to nemělo být nikdy jen společné téma, rozhodující by měla být kvalita.) nebude jistě problém si opatřit takový text, který Vám bude ku pomoci při vlastním psaní.

    15. květen 2020 - Napsal: Redakce

  • Copywriting je jednoduchý, stačí mít talent

    Dalších z mých večerních úvah o copywritingu. Dneska jsem narazila na rozhovor s mladou kopywrajterkou. A uvědomila jsem si, že bych vůbec neměla psát:)Časopis v Byzmag v roce 2014 přinášel rozhovory s copywritery. Hned v úvodu jednoho rozhovoru jsem narazila na jeden z obvyklých názorů na psaní : Ať si kdekdo říká, co chce, podle mě k psaní potřebujete jistou dávku talentu. Buď ho máte, nebo ne. Máte-lito štěstí jde vám psaní samo - nemusíte se nic složitě učit, studovat knížky a podobně. Když to máte "v sobě", dokážete napsat jakýkoliv článek zajímavých a čtivým způsobem, říká mladá slečna, která nejspíše chrlí jeden článek za druhým (na copywriting.cz má nejvíce pozitivních hodnocení). A tak jsem zase na chvíli uvěřila tomu, že psaní pro web není nic složitého (když máte teda ten talent). Nicméně je copywriting a copywriting: jedna věc je psát dílčí články pro magazíny a eshopy. A druhá věc je za výsledky nějakého projektu ručit, být si jistí, že víte, co děláte. Tady musíte analyzovat a vymýšlet strategie. Tohle je právě ten copywriting s přidanou hodnotou, za který se platí takové peníze. A jedině tady si můžete ověřit výsledek svoji práce. Protože jako copywriter, jste prostě prodavač. Nestojíte za pultem, ani u kasy, ale sedíte za klávesnicí. Neprodáváte? - selhal jste. Jenže, když budu jako matka na mateřské dovolené psát články nevímkam o kojení, přebalovaní a žehlení - je to něco jiného! Možná tady dochází jenom ke zmatení pojmů a za chvíli bude pod copywriting spadat i psaní beletrie:) Nevím. Každopádně nízké ceny na copywriterských serverech jsou částečně vysvětleny. Konkrétně na copywriting.cz přichází zákazníci poptávat většinou dílčí texty pro svoje weby, nehledají komplexní pohled na věc. 

    23. květen 2020 - Napsal: Redakce